Ahoj, jmenuji se Magnuma a budu Vás celý tento večer doprovázet. Z našich služeb Vám můžeme nabídnout: kávu, čaj, kapučíno, čokoládu. S čímkoliv se na mě můžete během celého večera obrátit.

Čeká Vás tu spoustu zajímavé muziky, kterou se dozvíte pouze, když tu zůstanete, protože kdo jiný by Vám dnes mohl říci, co je přesně nového.

HREJ NAHEJ

Na FaVU nebyla dosud zaznamenána žádná podobná událost. Mezi studenty, kteří nejčastěji navštěvují počítačovou učebnu se nám podařilo zjistit, že oproti předpokládané stravě mrožů - obvykle ryby atd. - se naše kusy nacpávají nanuky a majonézovými saláty. Nejoblíbenější se zdá býti Magnum.

Dny tu bývají někdy opravdu hektické, plné náročných úkolů a někdy také stresu. Pan Malokol nám velmi často říká: Nenechejte se strhnout a nezapomeňte vypnout monitor! Život je také zábava! Zpomalte a dopřejte si chvilku na intenzívní zážitek. Potěšte se zmrzlinou Algida a nechejte se každý den unést pocitem léta a zábavy. Vybírat si můžete z celé řady kvalitních zmrzlin od Algidy které si můžete užívat, ale jenom venku jako sladkou odměnu jen pro sebe.

Na FaVU existuje pouze několik málo studentů, mezi jejich speciality patří hraní počítačových her a k obraně před vetřelci používají vodní pistole. Pokud má někdo zájem vzácné exempláře shlédnout, nechť si pospíší. Koncem tohoto týdne budou transportováni na Slovensko, kde se o ně Mroži dobře postarají.

FIKTIVNÍ ROZHOVOR S OSKAREM: /Kdo bude hrát Oskara?/

A teď už k nám přichází Oskar, který nám zarecituje nějakou básničku, poví pohádku a čo ja věm čo ještě:

Ahoj Oskare, mohl bys nám o sobě něco povědět, ještě před tím, než nám řekneš básničku?
OSKAR: Od narození jsem samostatný, vydělávám na své samostatnosti a ovládám účet po svém.

Oskarova básnička:
CHCEŠ SLYŠET POHÁDKU?

BYL JEDNOU JEDEN BARKÓD...

OSKENUJEME SE NAVZÁJEM OSKARE?

BARKÓD JE KOKO MÁM RÁD..

KDYBYS NEBYL HLUPÁK JEN, NESTAL BY SES BARKÓDEM...

KDYBYS NEBYL HLUPÁK JEN, DOMLUVIL BY SES S OSKAREM..

Tak to byl náš Oskárek, je to ve své podstatě docela mylý člověk. V Roce 2001 jste se s ním narpříklad mohli potkat v jedné soutěži v Rusku a dnes je tak daleko, že by dokázal jako amatér poradit umělcům malířům jak přežít smrt svého obrazu tak, aby malba nebyla mrtvá.

Tak jak to vlastně je Oskare:
OSKAR: Obraz musíš namalovat tak, že namaluješ kousek pro sebe, kousek pro svého miláčka a pro své přátele. Zaboříš se štětcem do krémové barvy a po chvilce narazíš na vrstvu čokolády. Pak další a další a další. Slyšíš to křupnutí? To je to pravé pro všechny slavnostní chvíle!

Co si myslíš o současných sochařích Oskare? Jaký to má podle Tebe smysl?
OSKAR:Tady žádné monumenty neprobíhají! Už jsi viděla Ice lovers na Algidafun?

No, myslím, že nikdo nic podobného neviděl.
Oskar se mimo jiné také považuje za vizionáře.
Oskare, jakou si myslíš, že má umění budoucnost a co podle Tebe znamená umělecká vize?
OSKAR: Zavři oči a začni snít? Co vidíš?
Carte d´Or
OSKAR: ..ale určitě ne sám - úplně nejvíc s přáteli

(Dne 3.11.04 proběhla na FaVu v ateliéru Enviromentu výstava kreseb a fotografií studentky 1.ročníku magisterského studia Radky Chocholoušové, kterou zahajovala Zuzana Musilová z 1. ročníku bakalářského studia ateliéru Multimédia. Výstava bude k vidění ještě nějakou dobu.)

Najhoršie vedecké poznatky z oblasti kvantovej mechaniky, biofyziky, psychofyziky a informatiky som čerpala z knihy "Fyzika Viery". Na svete sa mnoho lúdí modli k niečomu, alebo komunikuji s niečim. To niečo nazývaju bohom alebo vesmirnym vedomím. Prozretelnosť ktorá si je vedoma sama seba a vie aká je nádherná. Ale to jej nestačilo a chcela prežívať to, aká je nádherná a dokonalá. Co je to Lakárie.

Co je to Lakárie.

Lakárie je vícedenní dobrodružná hra v přírodě. Stylově se řadí do Fantasy, tj. vypadá jako středověk doplněný o magii, alchymii a různé mýtické a fantastické tvory. Lakárie je neskutečnou smíchaninou všemožných světů a příběhů (viz legenda). Není zcela vážná, patří k ní tak trochu Pratchetovský humor.

Lakárie patří mezi tzv. dřevárny - boje se hrají reálným bojem dřevěnými meči a podobnými bezpečnými zbraněmi. Lakárie ale není určena jen pro "dřevaře", uplatní se v ní každý. Na rozdíl od podobných her totiž není hlavním smyslem hry dosažení nějakého velkého cíle, záchrana světa, vítězství ve válce či získání mocného artefaktu, ale jde o hraní si. O věrné a do detailu dotažené ztvárnění zvolené postavy, ke kterému dává pestrý svět Lakárie nepřeberně možností.

Zážitky ze hry, na které se vzpomíná nejvíc a nejdéle, nejsou okamžiky, kdy armáda jednoho království dobude království jiné, či okamžik, kdy se člověk po sérii promyšlených vražd dostane k moci, ale veselé a úsměvné detaily jako když armáda knížete Ignora použila při dobývání místo beranidla Stoupu, druid postavil Stonehenge z živých dobrodruhů a nechal je na čas zkamenět Medůzou, andělé vyplavili peklo svěcenou vodou a podobně. Podobných pestrých příhod a zážitků kolují mezi lidmi stovky.

Samozřejmě že vaše postava může mít velké a důležité cíle. Takové ctižádostivé postavy jsou naopak velmi vítané. Ale touha po moci a po penězích by vás neměla zaslepit a měli byste pamatovat na to, že cíl vaší postavy není to úplně nejhlavnější. Tím je dobře si zahrát a dobře se bavit (a to nejen vy, ale i celé vaše okolí !). Na Lakárii potkáte spoustu skvělých lidiček, využijte toho. Pokud vám brání vaše role, seznamujte se a navazujte přátelství večer po hře.

Lakárie trvá od středečního večera do nedělního poledne. Hraje se celou dobu, ale přes noc se nebojuje. Spočívá převážně ve vysvětlování pravidel, sbírání informací a provádění "neherních" mechanismů. Celá hra je založena na fair-play. Nepodvádí se.

Vazeni prispevatele,
chtela bych podotknout par vet ke kauze FaVU ve Spalovce. Jsem studentkou FaVU a organizovani teto vystavy povazuji za odraz situace na FaVU. "Vedeni" si zorganizuje vystavku, necitlive reaguje na spolecenskou situaci natoz na celou kauzu Spalovky s vedomim jiste nepravosti pak zaridi vernisaz vystavy na stredu toho tydne kdy se na FaVU obhajuje, aby tak pripadnym kriklounum z rad studentu znemoznila provest jakykoli protest. O cele akci se moc nemluvi, spousta studentu zjistila ze Favu vystavuje v Praze az po vernisazi, o vyberu kuratorky a mlzeni kolem uz snad ani psat nebudu.

K prispevku pana Rullera:
myslim, ze jednim dechem vypravet o tom, ze chcete alespon vyberem studentu pomoci zachranit neco a zaroven se distancovat od cele akce neni zcela vhodne. Uz jen vuci tem Vasim studentum, kteri tam vystavuji a kterym ste treba mohl doporucit nebo nedoporucit ucas na vystavce ve Spalovce to neni fer.Takze mam dojem, ze je to predevsim Vase ostuda, ze si po boji hledate omluvy....

A na zaver k prispevku Jaroslava Krbuska:
To ze vystava 10 let FaVU je spatnou vystavou vime vsichni, co muzu rict je, ze na mne ta ve Spalovce preci jen pusobila krapitek lepe nez v Dome Umeni v Brne. Obe ale postradaly koncepci a je jen s podivem ze se neco tak podivneho podarilo dat organizacne do kupy. Co se tyce kvalit vysokych skol, je otazka druha ale rozhodne nelze povazovat vystavku ve Spalovce za reprezentativni ci prurez ci cokoliv podobneho...

S pozdravem Andrea Stekrova, studentka FaVU

Milá Vlasto a Tomáši,
myslím, že za současné pražské situace, kdy se takřka nedá jinde vystavovat než ve Špálovce, Mánesu a v Galerii kritiků je celkem jedno kde se FaVU prezentovala. Kritici mají prostor jen vzdáleně připomínající výstavní síň a Špálovka i Mánes jsou natolik zatíženi právě probíhající normalizací, že diskutovat v tomto duchu celkem nemá smysl. Prostě jsme docela obyčejně prohráli. Výsledky vidíme dnes a denně. A nejen to, další prohry nás ještě čekají. ČT 2, ČR 6, výstavní program Veletržního paláce atd. Ještě, že máme alespoň prachy na vylepšování úžasné velké veletržní dvorany šílenými výtahy. Poprvé od odchodu ze Špálovky jsem se byl podívat na vernisáž. Dlouho jsem stál s Petrem Nedomou a Danem Mertou na chodníku před výstavní síní. Na pověstných schůdkách Špálovky v osvětleném bílém prostoru v šedých tesilových oblecích s kravatou, dlouze hovořili dva soudruzi. Rozdávali úsměvy a tvářili se spokojeně. Trochu mě mrazilo. Jestli to byl rektor, prorektor nebo kvestor je mě celkem jedno. Neznal jsem je. Důležité bylo, že oba geronti tak trochu uvozovali sterilitu celé expozice. Nejlépe obstála úvodní geometrická stolní kreace Luboše Typlta (možná proto, že už jsem ji viděl) a video jakéhosi mladého umělce (asi Filip Cenek) v podzemních místnostech. Neurazilo ani dobře chlazené starobrno. To bylo tak všechno. Pro mě tedy věčí smutek s předváděného artu než to, že někdo vystavuje ve Špálovce. Za situace, kdy nezávislá kulturní scéna není schopna najít jiné adekvátní výstavní možnosti je to opravdu jedno. Hlavu si dělejme z výsledků výtvarných ale i hudebních škol, ze sílícího tlaku normalizátorů, než z čehokoli jiného.

Jinak vesele, brzy bude jaro. Zdraví Jaroslav Krbůšek

Ti kdo pozorne sleduji deni na FaVU vedi kdo, proc, jakymi intrikami a s ci pomoci pani Veskrnovou vykousal. Nelze se divit, ze po vic jak roce neuveritelneho sikanovani si nasla lepsi misto. Presto byla ochotna s FaVU dale spolupracovat. Okolo vanoc s ni bylo ale vse razne ukonceno a shodou okolnosti, jak bude tvrdit pan K, byla po ruce pani Apetauerova...
Mnohem horsi ale je, ze cela ta zumpa praska ostudou ve Spalovce a ty sracky se lepi na nas vsechny...

TR

Mila Vlasto,
diky, zes nam tu v Brne vstoupila do svedomi.
Bezmala ctyri roky jsem se k situaci na FaVU verejne nevyjadroval. M.j. proto, ze jsem byl "normalizacnim" vedenim fakulty v cele s Dr. Sedlakem a Dr. Ondrackou od jakehokoli vlivu dusledne odstavovan (byl jsem zbaven vsech funkci, temer i te pedagogicke) - nekteri kolegove na tom byli podobne, napr. Martin Mainer, Jana Prekova a Vladimir Merta. To se tyka i pripravy soucasne vystavy ve Spalovce.
Vykone vedeni, t.j. jmenovani + J.H.Kocman, Petr Kvicala, Josef Danek, Blahoslav Rozboril, Zdenek Zdaril, Rostislav Niederle, nas pri rozhodovani ignorovalo. Kuratorkou vystavy s veskerymi kompetencemi poverili Terezu Petiskovou a manazerkou Janu Apetauerovou. S malym efektem jsme se pokusili zachranit aspon uroven katalogu a vyber praci...

Verim, ze za techto okolnosti je pochopitelne, ze se od vystavy a jejich konsekvenci distancuji a mohu konstatovat, ze vystava FaVU v soucasne Spalovce je ostudou.

S pozdravem,
Tomas Ruller

Vážení a milí,
výtvarná obec v Praze obdržela od FaVU VUT pozvánku na jubilejní výstavu brněnských studentů v pražské Špálovce, avšak mnozí z nás ji přijali s velkými rozpaky. Snad víte, že Špálovku spravuje už rok velmi sporným způsobem Nadace ČFU, která kvůli Mánesu je se členy S.V.U Mánes v soudním řízení u Ústavního soudu, a která poničila svou správou všechny kvalitní neziskové galerie v Praze, včetně špičkového profilu Špálovky. Výtvarná obec protestovala proti správě Špálovky Nadací ČFU minulý rok různými akcemi, z nichž v první řadě uveďme protestní výstavu studentů AVU pod názvem 281 m2, kdy si studenti sami najali a zaplatili tuto galerii na měsíc jako prázdný prostor. Vědecko-výzkumné pracoviště pražské AVU nyní k této kauze vydalo dokumentační CD-Rom se všemi potřebnými informacemi a bylo by patrně vhodné, aby se s jejím obsahem seznámilo nejen vedení fakulty vaší FaVU, ale i sami studenti, kteří své práce vystavují ve Špálovce z nařízení školy. Dáváme toto na vědomí zde i několika pedagogům, kteří situaci v Praze znají a zasíláme vám e-mail adresu Vědecko-výzkumného pracoviště AVU, vvp@avu.cz, tel. 220-408-205, fax 2333-81662, k získání potřebných informací.

Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků s národní sekcí AICA zároveň srdečně blahopřejí novému děkanovi dr.Petru Spielmannovi ke zvolení do funkce děkana a přejí mu hodně úspěchů v jeho pedagogické práci.

Vlasta Čiháková-Noshiro /předsedkyně Sdružení/

Dnes rano jsem se probudila sama tady v Remesi a bylo mi smutno po mem matyskovi v hlave se mi zrodil dopis ktery se zaobira vsim okolo nasi skoly a jejich narizenich ...

Kdyz jsem studovala pajdak v Ostrave rikala nam spravedliva a velmi sofistikovana p.docentka Svobodova ::zcela symbolicke jmeno:: ze jsme my :ucitele: budoucnost spolecnosti ze jsme ti kteri budou tvarovat dalsi generace a ze je tedy na nas jaka bude budoucnost;;;; zodpovedne ze?? Taky nam rikala jaxe to ma v cestine s pravidly jak se koduji pripadne vychylky a novotvary ze se proste cas od casu stane ze spolecnost zacne casto uzivat tvar slova v jeho nespisovne verzi ::to jako te mimo pravidla:: tomu se rika uzus a pak je pomerne velka sance ze ne spolecnost ktera se chova prirozene a mluvi od srdce se musi omezovat a snazit se zpatky vmestnat do uzkych ramcu pravidel nybrz ze dozorci a ochranci jazyka ceskeho tato pravidla prizpusobi soucasne situaci a potrebam spolecnosti-- pro vetsi pohodu a vseobecnou spokojenost nedelejme si iluze ze je to extra progresivni vyvoj ne to neni ale prece jen se to deje;;; ne tak na nasi skole tady nejsme vubec pokrokovi a otevreni tady jsme bezmocni s nasimi vlastnimi moznostmi a zuby nehty se drzime pravidel jinak by nam nas potencial nedovolil stat na vlastnich nohou musime hrat fair play to je v nasich kruzich dobre pravidlo::: kde se da a nejlepe vsude vladnou pravidla;; no souhlasite se mnou ne?? konkurzy podle pravidel ukonceni smluv podle pravidel rozdavani diplomu podle pravidel nakupy materialu podle pravidel placeni firmam za spatne odvedenou praci podle pravidel zakaz vstupu psu do skoly podle pravidel:::: a uz jsme se toho dobrali ze? uz slysim spoustu osoceni od osob primo ci neprimo zucastnenych a mam pro vas vsechny jednu odpoved.. jsem svobodna a muzu si rikat co chci od toho jsou tu taky pravidla:::svoboda slova a projevu ne? tak nejak to je jiste jiste budou miliony pripominek ale nechme je stranou at se dobereme podstatneho.

takze zakaz vstupu psu do skoly:
Spolecnost nasi skoly::::: a to jsme i my studenti kteri speji k budoucnosti-- ano cas jeste porad plyne od minulosti k budoucnosti alespon se zda plynout timto smerem--- jsme si zacali zit svuj zivot jinak nez to driv bylo povazovano za jasne a samozrejme a zacali si porizovat treba i pejsky ::pac deti stoji vic penez --namet na psychologicky zavanejici debatu o dulezitosti psa a jeho roli v nasich zivotech:::: a ti se stali nasimi dobrymi kamarady obcas v jistem slova smyslu temi nejblizsimi celkem rozumne a logicke je ze temto tvorum kteri s nami citi a celou svou bytosti prozivaji nas kazdodenni kolobeh raduji se i trpi s nami ze jim pridelujem privilegia jako jist s nami z jednoho talire spat ve spolecne posteli muzou nam tlapkama hladit oblicej my je zas muzem hubickovat na cumacek a mazlit se s nimi chodime s nimi do lesa na prochazky jezdime v saline zajdeme do hospody ale jen na chvilku pac to nejni zas tak zdravy prostredi::: to vsechno zviratka jsou nase blizka srdicka kamaradi pseudodeti ale i samostatne psi osobnosti::prosim vse automaticky vnimejte i v kocicim fretcim myskovem prasatkovem i ost svete:: logicke by tedy bylo jim umoznit i pristup do tech mist kde se nase pozemska duse::na rozdil od nasi skutecne duse ktera se potrebuje jen osvobodit:: mela vzdelavat a obohacovat rust a vyvijet -- to je do skoly napriklad logicke by bylo jeli tu to pravidlo o zakazu ho porusovat a prekonavat aby se timto postupne dosahlo zmeny a nase spolecnost by byla zase vice otevrenejsi a tolerantnejsi respektujici a vnimavejsi jenze marne bychom si u nas na favu dokazovali ze takovi vlastne moc nejsme radsi se budem bat a plakat ze nas ve snu pri hodine predmetu xx pokousal pes; psisko ktere z nas citilo zast no pejsci citi co je v nas oni jsou kolikrat mnohem inteligentnejsi--v mistech prirozene inteligence-- nez my a pred nimi si nikdo nemuze na nic hrat::: ze by proto ten strach?? takze jaky je zaver?? zas jsem popudila vsechny co se daji snadno popudit a zas jsem nevyburcovala ty kteri se vyburcovat k cinnosti daji velmi tezko? hledam chyby u sebe takze to bude zrejme v mem pristupu ze se tak deje ale snad priste uz napisu nejaky lepsi a ucinnejsi mejl

tak zdravim solidarne haf mnau cau lenka kocisova

Vážení pedagogové, vážení studenti,

dovolte, abych se i já, zaměstnanec děkanátu fakulty výtvarných umění, zapojila do vaší diskuze o povolení pobytu psů v prostorách fakulty. Problém totiž spočívá v samotném prvotním podnětu k řešení tohoto problému ? pobyt psů na fakultě nezakazuje děkanát fakulty, ale vyhláška č. 13/93 o podmínkách chovu zvířat na území města Brna, ve které se uvádí v článku 3, odstavec 11 - cituji :

?Je zakázán chov a přístup zvířat do škol, provozů veřejného stravování, potravinářské výroby, do prodejen s potravinami a zdravotnických zařízení (kromě strážních psů za podmínek stanovených Městským hygienikem a Městskou veterinární správou). Zakazuje se rovněž přístup se zvířaty do kulturních institucí, na veřejné kulturní akce, do společných ubytoven a provozoven poskytujících veřejné služby, na dětská hřiště a pískoviště, cvičiště, koupaliště, hřbitovy a další místa opatřena upozorněním na zákaz vodění zvířat s výjimkou vodících psů pro nevidomé osoby. Vlastník (správce) objektu či zařízení je povinen označit zákaz vstupu osob se zvířaty.? Konec citace.

Osobně jsem se na Městské veterinární správě přesvědčila o platnosti této vyhlášky a o možných postizích za její nedodržování. Takže děkanát opravdu nezakazuje pobyt psů na fakultě, děkanát musí dodržovat platné vyhlášky. Předpokládám, že z uvedené citace je zřejmé, že daný problém neřeší snaha vodit do prostor fakulty jiná zvířata než psy.

Pokuta za nedodržování vyhlášky je 15 tis. Kč a myslím, že všichni známe několik způsobů, jak tuto částku utratit účelněji.

Děkuji Vám za pozornost.

mgr. Jaroslava Bílá.

Anglický výraz ?I´m loosing my religion? znamenající ?jsem na dně? celkem přesně vystihuje stav, ve kterém se již delší dobu nacházím. Moc depresi nerozumím, nevím jak moc je to problém chemické nesouladnosti v mozku či do jaké míry je to záležitost životního stylu, vím ale, že můj stav na dně je provázen téměř úplnou ztrátou duchovního rozměru života a dost dobře možná je i jeho nezanedbatelnou příčinou. Na otázku, co bych si přál v malbě mám jednoduchou odpověď : revitalizovat díky ní svůj duchovní život. Myslím, že vzhledem k tomu, jak úzké sepětí mezi duchovním životem a malířským uměním u mne vždy existovalo to není vyloučené, navíc jsem nikdy nepřestal věřit tomu, že co si člověk nejvíc přeje, to obdrží, že k čemu je člověk dennodenně přilepen svojí myslí a srdcem, to se zrealizuje. Jak konkrétně bych si představoval průběh tohoto oživení ducha ? toto si zodpovědně zodpovědět, to je zřejmě postup, jak učinit tuto ?modlitbu? bleskovější a účinnější. Snad však stačí, když vím, že jsem při malbě přítomen tady a teď?.kladu barvu za barvou, jedním štětcem, pak druhým, pozor, teď je tenhle červený, musím ho oprat, pomaličku, tu spodní vrstvu chci zanechat atd., vědomě registruju co se přede mnou na plátně děje a to může nahradit ztracenou meditační praxi. Mysl při malování leckdy poletuje jako opice, ale zároveň při své uvolněnosti je i ukázňována, je to zlatá střední cesta ? požehnaný stav, navíc mě stále baví a někdy i ve výsledku naplňuje, činí mne spokojeným a mohu se považovat za užitečného a šikovného, což je opak deprese. Ale nezůstanu jen u samotné práce, i její obsah může působit duchovně blahodárně. Poslední ikonou je ropucha, žába, jejíž útěk v lese jsem zažil, když jsem byl s tátou na houbách, útěk ropuchy od houbaře, stejně přirozený jako má tendence utéci z deprese. Když namaluji ropuchu ucítím nebeskou vůni Ducha Svatého, ucítím na okamžik sílu svého rozhodnutí zbavit se malomyslnosti, obnovit své síly a schopnosti a spojit se s celým vesmírem do radostného věčného tance, s lehkostí smrtelníka, pracovat pro štěstí všech duchů dobré vůle a jen ten závan mne pozdvihá z depky a já zase na chvíli normálně žiju. Potřebuju tuhle vůni, je to vzduch, bez kterého se nedá žít, je to přirozenost mého bytí v tomhle vesmíru a vím, že malováním se zvedá čerstvý vítr, který tento kyslík přináší. Může to být ropucha a ono se to stane, je to jen iluze, ale má skutečné dopady, malování je v tomhle ohledu magií, to potvrzuji. Přeji si v malbě, aby se mi toto dařilo a všem malířům to přeji též.